Příběh z parní lázně

K napsání toho příspěvku mě inspiroval instruktor jógy Petr, který pořádá mužské kruhy v sauně s gongem. Když jsem si přečetla jeho příspěvek, tak mě zamrzelo, že nejsem muž :-) a nemůžu taky přijít a užít si to.

Vybavil se mi intenzivní prožitek z indiánské sauny se šamanem. Vše začalo knihou, kterou jsem dostala - Příběhy z parní lázně. Kniha je krásná graficky a dostala i ocenění. Příběhy jsou erotické a drsné. Při čtení jsem si říkala, jaká by to byla paráda, tohle zažít (nemám na mysli erotiku), ale rituál s někým, pro koho je to tradice. Indiánská sauna je podle knihy jen pro muže, naštěstí tohle pravidlo v Evropě neplatí a moje přáni se splnilo. 

Z potní chýše ve mě zůstaly silné pocity. Sauna byla společná pro muže i ženy. Muži měli oblečené kalhoty a ženy šaty. Začíná  se zpěvem v doprovodu bubnu, vstávaly mi vlasy na hlavě, po těle jsem cítila běhat mráz. Uprostřed sauny byly žhavé uhlíky, které vypadaly jako žhavá láva, zážitek umocňovala vůně bylin. Vedro bylo nesnesitelné. Tento rituál mi pomohl úplně rozpustit strach ze tmy. Přišlo hluboké přijetí – pocit, že jsem ve středu země. Ohniště uprostřed, je pupík matky Země. Bylo to neskutečné, silné. Po sauně, i když byl únor jsem si venku lehla na zem, chlad byl osvěžující, uzdravující. Od té doby vnímám, že vše je stvořeno ze ZE-MĚ. 

Udělejte si čas na saunu, a občas si na procházce lehněte na zem a jen chvíli buďte Zemí.

Zavře oči a řekněte si ZE-Mě, ZE-Mě, ZE-Mě, jak se cítíte?

Napíšete mi o tom, jak se cítíte jako poZEMšťan?

Mějte se :-)